Jendou z dalších, a naprosto neprávem opomíjených popínavých rostlin je Klanospraška – Schizandra. Oba názvy, odborný i český ukazují na to, že prašníky jsou hluboce rozeklané. U nás lze pěstovat pouze jeden druh – Schizandra chinensis. Dorůstá do výšky až přes 10 metrů, listy má podlouhle vejčité, na obou stranách zašpičatělé, na okraji zoubkované, tmavě zelené, lesklé. Na podzim se zbarvují do žlutá. Vykvétá v květnu až v červnu, květy jsou 1,5 cm široké, do růžová zbarvené, v malých hroznech. Nejsou sice svým vybarvením nápadné, ale příjemně voní.
Mnohem nápadnější jsou plody schizandry, které jsou šarlatově červené, hruškovité bobule, asi 1 cm v průměru. Jsou nasládle kyselé, aromatické a obsahují po jednom semenu zlatožluté barvy. Při rozkousnutí vynikne ostře aromatická, kořenitá chuť. Jak listů, tak plodů a semen se používá jako drogy.
Schizandra chinensis se hodí dobře na ploty, na besídky, na zdi, na nízké živé plůtky. Má ale velké nároky na pěstitelské podmínky. Botanicky patří mezi magnoliovité a žádá tedy totéž co Magnolie. Dobrou půdu, hlubokou, bohatou humusem, místo chráněné před větry a lehký polostín. Nesnáší ani půdu zamokřenou ani přílišné sucho. Koření mělko, a proto nesmíme kolem ní hluboko rýt a kopat. Mladým rostlinám škodí pozdní mrazy na jaře, a proto je dobře půdu přikrývat chvojím, aby byla zastíněná a nedošlo k předčasnému rašení. Je možno také přihrnovat kolem rostliny sníh. Množit se dá velmi snadno pomocí kříženců anebo semenem. V minulém století byla poměrně hojně pěstována, pak se na ni ale zapomnělo.
Foto Fotolia.com