Velkokvěté plaménky vznikly křížením s některými čínskými a japonskými druhy jako C. florida, C.lanuginosus, C. patens a jihoevropským Clematis viticella. Prvním velkokvětým plaménkem byl C. X jaekmanii. Vypěstoval ho anglický školkař Geo Jackman křížením C. lanuginosus x S. viticella. Poprvé byl uveden na veřejnost na výstavě Královské zahradnické společnosti v roce 1860, kde dostal zlatou medaili. Tento plamének má barvu tmavě fialově modrou a květ, jako většina odrůd, které mají krev viticella, má pouze čtyři okvětní lístky. C. jackmanii kvete od srpna až do zámrazu.
Tento kříženec, který je dosud velmi rozšířený a velmi oblíbený, dal vznik mnoha dalším odrůdám, jako: C. jackmanii alba — bílý, kvete od konce června, dorůstá, tak jako modrá odrůda do výšky 3-4 metrů. ,Alexandra“ světle červenofialová, Comtesse de Bouchard“ velmi bohatě kvetoucí, má květy středně velké, růžové, ,Gipsy Queen“ karmínově purpurová, kvete poněkud později. ,Mme. Edouard André’ živě fialově červená, odrůda kvete zvlášť bohatě. ,Mme. Baron-Veillard“ má květy menší, šeříkově růžové a velmi bohatě kvete. ,Rubra‘ karmínově červená, silně roste, .Superba“ má květy až 12,5 cm v průměru, purpurově fialové, velmi bohatě kvete a silně roste.
Všechny odrůdy C. jackmanii vyhánějí z dvouletého dřeva letorosty a na nich teprve tvoří květné pupeny. Proto kvetou až v létě a do podzimu. Podle toho se řídí řez a zmlazování. Každý rok v časném jaru se odstraňují slabé výhonky a chceme-li plamének omladit, můžeme zasáhnout i do staršího dřev a odstranit polovinu nebo třetinu délky šlahounu.
Další odrůdy velkokvětých clematisů
Odrůdy, které vznikly křížením c. lanuginosa, nejsou tak vzrůstné, dorůstají výšky dvou až tří metrů, zato květy bývají značně veliké, až 20 cm v průměru, ale nekvetou tak bohatě jako plaménky skupiny jackmanii. Některé odrůdy kvetou již v květnu, jiné až v druhé polovině června a později. Z odrůd zaslouží si pozornost, Alba magna” čistě bílá, okvětní lístky jsou zvlášť široké a rostlina poměrně silně roste. ,Crimson King‘ živě růžový, rovněž silně rosta. ,Elsa Spath” modrofialové květy. “Henry” čistě bílé, velmi velké květy. ,Lady Charles Neville“ má jemně fialové květy, středem každého okvětního lístku jde tmavší pruh. ,Mme. Van Houtte“ zvlášť veliké, bílé květy, střed přechází do zelena. ,Marcel Moser” velmi záhy kvete a květy jsou světle fialové s karmínovými pruhy středem každého okvětního plátku. ,Mme. Le Coultre” má veliké, alabastrově bílé květy. ,Nelly Moser“ jemně lila přecházející do bílé s karmínovým pruhem středem každého okvětního lístku, prašníky výrazné, karmínově červené. ,Otto Froebel“ obrovské bílé květy. ,Prins Hendrik“ jemně fialový, velkokvětý, bohatě kvete, je tedy vhodný i k řezu. ,The President“ veliké, tmavě fialové květy. .W. E. Gladstone“ světle modrý, vzrůstný a bohatě kvetoucí.
Všechny odrůdy této skupiny mají, na rozdíl od předchozí, šest až osm okvětních plátků. Některé odrůdy kvetou rovněž až v létě až do podzimu, řez je pak u nich stejný jako u skupiny jackmanii. Některé však kvetou přímo z dvouletého dřeva velmi záhy na jaře, mnohdy již v květnu a ty, je-li to nutné, musíme řezat ihned po okvětu.
Kříženci, nebo variety C. viticella dosahují výšky až 5 metrů, jejich květy jsou však menší. Z variet jsou to C. viticella alba var. luxurians s květy čistě bílými, var. rubra grandiflora s květy karmínově purpurovými, poměrně velkými a var. flore pleno s květy růžovými, plnými .i“ spíše zajímavá, než krásná. Z odrůd si zaslouží zmínky ,Blue Belle“ kouřově modrá, ,Ernest Markham“ s červenými květy, ,Huldine“ purpurové fialově růžová s bílým terčem uprostřed, ,Lady Betty Balfour“ má sametově purpurové květy. ,Pouprfl Mať tmavě purpurově fialová, vyKvétá až po polovině srpna, což je vzácnost. ,Ville de Lyon‘ květy karmínovými s tmavšími pruhy je velmi vzrůstná a odolná.
Plaménky této skupiny mají květy menší, asi 5 cm v průměru, ale často až tři květy na jedné stopce, velmi bohatě kvetou, v červenci v srpnu a často ještě v září. Je-li potřeba řez, pak velmi brzy ke konci zimy nebo na začátku jara. Jsou ještě dvě skupiny kříženců. Clematis florida hybridy, většinou po původním japonském druhu dědí plnokvětost. Je to opět více zajímavost než krása. Kvetou rovněž v červenci až srpnu, tedy z mladých letorostů a podle toho se musí řezat velmi záhy zjara. Z odrůd zaslouží jmenovat. Bele of Woking“ s květy bílými, .Próteus“ s květy purpurově červenými. Další skupina Clematis patens hybridy nemá pro naše poměry význam, kromě snad jižního Slovenska, neboť jsou značně choulostivé na mráz. Z četných odrůd možno jmenovat, Lazurstern‘ s tmavě modrými, velikými květy.
Jak pěstovat velkokvěté clematisy
Velkokvěté plaménky vysazujeme na taková místa, aby na ně bylo vidět z obydlí. Nejlépe je, postavit pro ně zvláštní laťovou konstrukci – pergolu – anebo jimi dát popnout staré, třeba i odumřelé stromy.
Clematis nesnáší přímé slunce, proto ho nesmíme sázet na jižní straně. Vysazujeme-li ho u budovy nebo u zdi, pak konstrukce, na kterou ho vyvažujeme, musí být nejméně 25 cm od stěny, aby za rostliny šel vzduch. Na kořeny musí mít bezpodmínečně chládek, proto před ně sázíme nějakou nižší křovinu nebo listnatou perenu. Nemá ale rád výsadbu do trávníku. Rostliny, pokud možno z květináčů, sázíme časně na jaře. Půda musí být dobře propustná. Plaménku prospívá, uděláme-li hlubší jámu a do ní na spodek 15—20 cm silnou vrstvu hrubého štěrku. Zem, do které sázíme, má být lehce alkalická, proto je dobře do ní přidat starou maltu. Při sázení dáváme pozor, abychom neporanili kořeny, ani nadzemní části. Abychom chránili povrch před přehříváním, můžeme dát na zem vrstvičku rašeliny a každý rok ji obnovovat. Sázíme-li rostliny roubované, dáváme je hlouběji, než byly původně v květináčích, aby si pustily kořeny nejen z podnože, ale i z roubované, ušlechtilé části.
Nepříjemnou vlastností plaménků je jejich odumírání. Dosud není známá ani příčina, ani prostředek proti tomu. Jedině víme, že hybridy jsou odolnější. Nejchoulostivější jsou rostliny roubované. Dáme-li plaménku nejlepší podmínky, pak se tato nemoc celkem nevyskytuje. Co je myšleno těmi nejlepšími podmínkami? Clematis nesázíme nikdy na místa vystavená mrazům. Rostliny chráníme proti pozdním mrazům. Tu můžeme použít obalů z pytlů, z fólií, prken nebo pařeništních oken, nebo stínovek. Důležité jsou také půdní podmínky. Do půdy těžké, mokré, chladné, nepropustné Clematis nikdy nesázíme. Jáma musí být dost velká, vydrenážovaná. Jak již bylo řečeno, chráníme při sázení jak kořeny, tak i nadzemní části před poraněním. Pravokořenné plaménky mají tu výhodu, že odumře-li jeden šlahoun, ostatní mohou zůstat zdravé. Proto také sázíme roubované clematisy hluboko, aby si vytvořily kořeny na roubu a odtud hodně odnožovaly. Aby se podpořilo toto odnožování, sázíme rostliny šikmo a ještě je dobře, zalít zem po výsadbě vodou, ve které jsou rozpuštěny růstové látky. Včasným zásahem můžeme předejít uhynutí celé rostliny, a to tak, že jakmile zjistíme, že některý šlahoun začíná vadnout, ihned ho nízko u země, ovšem tak, aby tam byly ještě pupeny, seřízneme. Odumíráním trpí Clematis zvlášť silně, když je vysázen velmi blízko u zdi nebo u stěny budovy, zejména na jižní straně.
Clematis můžeme množit, máme-li rostliny pravokořenné, z dobře zakořeměných odnoží, z řízků za použití stimulátorů anebo roubováním na kořeny C. viticella nebo C. vitalba. Ke druhým dvěma způsobům množení musíme ovšem mít k dispozici skleník.