Jasmín – správně řečeno pravý jasmín má jméno z arabského označení. Četné druhy, které pocházejí z tropů a subtropů, vydrží v našich podmínkách jen ve vinařských oblastech. Skutečně zimovzdorný jasmín je pak pouze je Jasminum nudiflorum. Pochází ze severní Číny a má výhony tenké, bičovité, 1 až 2 metry dlouhé. Není to ale skutečně pnoucí rostlina. Není ani otáčivá, ani nemá nějaké zařízení, jímž se může přidržovat a šplhat. Proto je nejlépe vysazovat jej buď v těsné blízkosti řídkých křovin, kde se šlahouny jasmínu položí na jejich větve, nebo nad korunu suchých zídek, nebo nad velké kameny ve skalce a nechat jej převiset dolů. V obou případech působí jasmín velmi efektně, protože jeho žluté, trubkovité květy bývají hustě osazeny na tenkých, pružných šlahounech a při mírné zimě vykvétají u Jasmínům nudiflorum již těsně po Vánocích, ale určitě i při mrazech a sněhu ještě koncem února, začátkem března.
I když na rostlinách leží sníh a květy vykvetou bíle, hned po prvním slunéčku se vybarví do žlutá. Ani mráz je nezničí. Z velkých keřů je možno několik jednotlivých šlahounů v prosinci uříznout a v bytě přirychlit jako forsythie.
Jasmínům stephanense je kříženec mezi J. beesianum x J. officinale. Má silnější vzrůst, velké, jemně růžové květy krásně voní. Květy jsou v kyticích. Začíná kvést až v květnu a kvete až do začátku července. Je stejně mrazuvzdorný jako J. nudiflorum.
Ostatní druhy, i když jsou krásné, jsou nedostatečně zimovzdorné a hodí se pouze do velmi teplých poloh a na chráněná místa.
Půdu vyžaduje Jasmínům bohatou na humus, ne příliš suchou a důležité je, zejména u J. nudiflorum důkladná zálivka na začátku podzimu. J. nudiflorum a stephanense, nejsou-li v úplně otevřené poloze, snesou mráz až -30 °C.