Latinský název Lonicera – zimolez je k poctě frankfurtského lékaře a botanika Adama Lonicera (1528-1586). Rod Lonicera je rozšířen v mírném subtropickém pásmu, kde roste na 180 druhů. Četné z nich jsou ovíjivé liány. Listy má vstřícné buď jen na krátkých řapících, většinou ale přisedlé a často spodními částmi srostlé dohromady, takže objímají letorost. Květy jsou trubkovité, většinou dvoupyské, vyrůstají z úžlabí listů, většinou po dvou, někdy po třech nebo po jednom. U některých druhů tvoří přesleny nebo dokonce prodloužený klas. Silněji rostoucí druhy jsou vhodné k popnutí budov a stromů, středné rostoucí na loubí, pergoly, ploty nebo sloupy. Konstrukce pro lonicery musí být pevná, protože bohaté rozvětvuje a je značně těžká.
Většina druhů miluje plné slunce. Lonicera periclymenum a L. tellemanniana nesnášejí plné slunce,ale také ne úplné zastínění, kdežto L. caprifolium snese několik hodin stínu. Všechny lonicery, jako většina pnoucích rostlin, žádají výživnou a humózní půdu. Proto je vhodné dát jim před sázením do jámy dostatek dobrého kompostu. Známý je také pod názvem zimlolez nebo růže z Jericha.
Spatnou vlastností lonicer je, že odspoda vyholují. U silněji rostoucích druhů se tomu dá čelit tím, že se po čtyřech, pěti letech některé šlahouny asi ve výšce 40—50 cm od země seříznou, a tím se zmladí. Někdy je nutné seříznout až skoro u země. U slabě rostoucích druhů se silné zmlazování nedoporučuje, protože to pak trvá několik let, než 0pět dorostou. Aby se zakryly holé části rostlin, mohou se před pnoucí lonicery vysévat jemnější druhy pnoucích letniček.
Některé lonicery, zejména Lonicera caprifolium, když trpí v létě suchem, jsou napadány mšicemi. Ty se pak odtud mohou rozšířit na další kulturní rostliny. Je proto nutné v době déletrvajícího sucha několikrát důkladně zavlažit, a když se mšice objeví, ihned zasáhnout postřiky.
Nejrozšířenější z popínavých lonicer je Lonicera caprifolium — kozí list. Někde ji nazývají noční chládek, protože zejména večer silně voní. Květy jsou při vykvétání bílé nebo narůžovělé, později žluté. Jsou 5 cm dlouhé, dvoupyské. Kozí list kvete od začátku léta až do srpna. Je to jeden z nejsilněji rostoucích druhů, dosahuje délky až 5 m. L. caprifolium dala křížence, který je veden pod jménem Lonicera x americana. Dorůstá výšky jen 2 metrů, květy jsou žlutobílé s nádechem do červena. Příjemně voní a vykvétá rovněž v létě až do začátku podzimu. Varieta atrosanguinea má purpurové květy a varieta rubella světle purpurové. L. americana dala opět dalšího křížence L. x heckrottii. Patří mezi nejkrásnější křížence, velmi bohatě kvete, květy jsou masově červené, při dokvétání zlatožluté. Její velikou předností je, že kvete od června až do zámrazu.
Mezi silně rostoucí patří také Lonicera x tellemanniana, dosahuje výšky až 5 metrů. Kvete velmi bohatě, květy jsou velké, zlatožluté. Kvete velmi záhy, již v květnu, ale pouze krátce, jen do června. Tento nedostatek však vyrovnává obrovským množství květů.
Všechny vyjmenované lonicery jsou zimovzdorné, včetně Lonicera x brownii, která sice má rodiče u nás na mráz choulostivé, ale sania mrazem netrpí. Dorůstá výšky pouze 2 m, oranžově šarlatové květy jsou v malých okolících. Varieta fuchsioides má květy granátově červené.