Wistaria je pnoucí dřevina nazvaná podle anatoma Caspara Wistara. Někdy se ale uvádí jméno podle výslovnosti, Wisteria. V cenících bývá pod starým jménem Glycine. Je to vzrůstná křovina, zejména druhy čínské a japonské. Listy má lichozpeřené, podle druhů 15 až 25 cm dlouhé a květy, podobné akátu, jsou v hroznech 15 až 60 cm dlouhých. Některé vistárie bohatě kvetou, jiné méně. Proto je při množení důležité, aby se vybíraly jen mateční rostliny bohatě kvetoucí.
Nejvděčnější pro naše podmínky je Wistaria sinensis. Tato vistárie vyrůstá do výšky až 20 metrů a vykvétá velmi záhy v květnu, často ještě před rašením listů. Jednotlivé porcelánově modré květy jsou 2,5 cm široké. Množí se také bíle kvetoucí W. sinensis forma alba. Z Japonska pochází W. floribunda s květy fialovými také s formou alba, dále s formou rosea s květy světle růžovými, dále forma flore pleno s fialovými plnými květy a s formou macrobotrys, která má květné hrozny 60 cm dlouhé a v Japonsku dokonce až 150 cm. Roste spíše keřovitě než lianovitě. Americká Wistaria fruteseens kvete až v červenci — srpnu, květy má šeříkovitě purpurové, není však u nás dostatečně mrazuvzdorá a namrzá i staré dřevo.
Wistarie žádají chráněnou polohu a plné slunce. Půda musí být výživná, aby stačila na rychlý růst a bohaté květenství. Wistarie silně trpí suchem. Vysazujeme-li ji k budově, nesmí přijít pod okap, kde bývá sucho. Také trávník ubírá nutnou vláhu. Poněvadž koření velmi mělko, raději zem kolem rostliny mulčujeme, než abychom ji okopávali, protože je velmi choulostivá na poranění kořenů. Proto také mladé rostliny vysazujeme na jaře z květináčů, v nichž byly množeny, aby se bořeny neporanily. Při přesazování rostlin z volné půdy, obalíme spodek mechem nebo rašelinou aby se lépe udržela vlhkost.
Dospělá Wistaria, zvláště když je obalena květy, je velmi těžká, váží i několik metráků. Proto je dobře dělat pro ni konstrukci železnou. Vysazujeme-li ji u budovy, dbáme, aby se nedostala až k okapovým žlabům, protože je dokáže zničit. Velmi působivá je na pergole. Wistarie není nutno příliš řezat. Jedině zmíněnou W. floribundu formu macrobotrys, u níž chceme dosáhnout bohatého květenství a co možno dlouhých hroznů květů, musíme pravidelně řezat v červnu na dvě až čtyři očka. Dříve se tato forma pěstovala v květináčích nebo kbelících v zimních zahradách, kde se tímto způsobem v zahrádkách pravidelně řezala. Rostliny se přezi¬movaly ve světlých, vzdušných a studených místnostech (1 – 2 °C) a v lednu se přenesly do místností s teplotou 12 – 15 °C. Zde během 6 – 8 týdnů vykvetly.